Příspěvek prošel recenzním řízením v rámci vědecké konference Think Together 2017, která se konala 6. února 2017 na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze.
Abstrakt
Článek se zabývá možností zavedení elektronických voleb prostřednictvím Internetu v České republice. Rešerše rozebírá zkušenosti z jiných zemí i požadavky na volební systém. Na základě funkčních systémů následuje návrh modelu pro Českou republiku i s rozdělením na jednotlivé fáze zavádění. Pro ověření hypotéz s dopady na voličskou účast i strukturu výsledků je využita kvantitativní statistická analýza dat získaných dotazníkovým šetřením. Studie se snaží zachytit možná pozitiva i negativa zavedení dané možnosti.
Klíčová slova
Elektronické hlasování, eGovernment, elektronické volby, Česká republika, anketa
Úvod
V současné době jsou často diskutovány možnosti elektronizace veřejné správy. Celosvětově se eGovernment stává velkým tématem, do kterého jsou investovány nemalé prostředky. Součástí agendy veřejné správy je i zajištění voleb. Jedná se především o celostátní volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, volby do Senátu ČR, volbu prezidenta ČR, komunální volby i případná referenda. Všechny tyto volby jsou náročné finančně, časově i personálně. Vláda ČR schválila rozpočet na volby v roce 2017, kdy na úhradu volebních nákladů je vyčleněno 674 milionů korun českých. (Euro.cz 2016)
Elektronizace voleb již probíhá určitým způsobem v mnoha zemích světa. Nejčastěji se používají EVMs (Electronic Voting Machines), tedy hardwarové zařízení, které je součástí volební místnosti. EVMs se používá celostátně například v Indii nebo Brazílii. Pouze v určitých částech země jsou používány EVMs například v USA nebo ve Francii. V říjnu roku 2005 se Estonsko stalo první zemí, která má právně závazné všeobecné volby s možností elektronické volby pomocí Internetu. (Inuwa a Oye 2015)
Protože existuje mnoho způsobů hlasování, budeme v této práci rozlišovat 3 základní. Prvním z nich bude klasické (papírové) hlasování používané v současné době také v České republice. Druhým způsobem bude takzvané elektronické Onsite hlasování, které je charakterizováno určitou mírou elektronizace například pomocí EVMs a především fyzickou kontrolou zástupcem vlády (resp. volební komise) u volebního místa – zpravidla ve volební místnosti. Onsite hlasování je používáno ve většině zemí, ve kterých je zavedena určitá forma elektronizace voleb. Třetím způsobem bude elektronické Remote hlasování, které je charakterizováno nepřítomností dozorující osoby u hlasovacího zařízení, kterým může být například osobní počítač, telefon nebo volební kiosek. Za typický příklad elektronického Remote hlasování můžeme považovat právě způsob zavedený v Estonsku. (AlSammak aj. 2015)
Obrázek 1: Klasické hlasování vs. Elektronické Onsite hlasování vs. Elektronické Remote hlasování (AlSammak aj. 2015)
Každý ze způsobů má své klady i zápory. Z hlediska ekonomické náročnosti je pravděpodobně nejméně výhodné elektronické Onsite hlasování, kde je nutné investovat do hardwarového vybavení i do členů volební komise. Naopak nejméně finančně náročné by mohla být správně nastavená možnost internetového Remote hlasování. I z hlediska komfortu pro voliče by mohla být nejlepší možností právě volba pomocí svého zařízení a Internetu. Dalším aspektem může být rychlost sčítání výsledků voleb, kdy elektronické hlasování by při správném nastavení bylo rychleji sečtené než klasické hlasování. Důležitým aspektem voleb je samozřejmě bezpečnost a neovlivnitelnost systému i hlasování. Předpokládaným kladem by též mělo být zvýšení účasti u voleb v případě možnosti elektronického hlasování, které by umožnilo komfortně hlasovat i oprávněným voličům ze zahraničí.
Požadavky nediskriminujícího a demokratického principu tradičního hlasování (papírové hlasování) jsou platné také pro elektronické hlasování. Jakýkoliv hlasovací systém by měl splňovat určité požadavky, mezi které patří:
- Univerzálnost – všichni oprávnění voliči mají právo a schopnost použití volebního systému.
- Autenticita – voleb se mohou účastnit pouze oprávnění voliči.
- Jedinečnost – žádný volitel nemůže volit více než jednou.
- Spolehlivost – systém by měl fungovat bez kompromitujících hlasů i bez výpadků.
- Přesnost – hlasy by měly být přesně zaznamenány.
- Integrita – hlasy nemohou být upraveny ani smazány.
- Flexibilita – hlasovací systém by měl umožnit volbu různým typům voličů (podpora vícejazyčných verzí, vyjít vstříc zdravotním postižením zvukového nebo vizuálního charakteru, apod.).
- Komfort – volební systém by neměl vyžadovat nadbytečnosti, aby byl použitelný i bez nutnosti pořizování dalšího zařízení.
- Transparentnost – voliči by měly být schopni pochopit celý systém.
- Tajemství – hlasování by mělo být tajné, volič během hlasování nesmí být nahráván.
- Anonymita – každý volič má právo odevzdat svůj hlas tajně a nikdo jiný by neměl být schopen zjistit volbu konkrétního voliče.
- Svoboda – volič má právo hlasovat pro jakoukoliv volbu, systém nesmí upřednostňovat žádnou z volitelných možností.
- Audit – systém musí být schopen odpovědně ověřit, že hlasy jsou sečteny správně.
- Ověřitelnost – systém musí být možné ověřit členy volební komise.
- Cena – systém by neměl být příliš drahý. (AlSammak aj. 2015)
Mezi ústavní zásady volebního práva v České republice patří:
- Všeobecnost – stanovuje, že právo volit mají všichni zletilí občané ČR bez jakýchkoliv omezení týkajících se rasy, barvy pleti, příslušnosti k národu nebo k národnosti, jazyka, pohlaví, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení.
- Rovnost – princip, podle kterého má každý volič jeden hlas a váha všech hlasů je stejná. Toto pravidlo se promítá do praktické konstrukce volebního systému, kdy je vyžadováno, aby jednoho poslance volil stejný nebo téměř stejný počet voličů.
- Přímost – volba je prováděna přímo voličem. Právo volit nesmí být žádným způsobem převedeno na jinou osobu. V některých zemích je možné volit v zastoupení (Belgie, Francie, Nizozemsko), kde zastupující volič učiní konkrétní krok, ke kterému je pověřen. V České republice toto možné není.
- Tajné hlasování – tato zásada znamená, že nesmí být možné spojit voliče s odevzdaným hlasem. (Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR 2016)
V České republice se volí tradičním způsobem pomocí papírových volebních lístků. Ve volební místnosti jsou zpravidla přítomni členové volební komise. Hlasující vyplňuje hlasovací lístek v soukromí za oponou a obálku s vloženým hlasovacím lístkem odevzdává do zapečetěné hlasovací urny před zraky členů volební komise. Do volební komise má právo nominovat člena každá z volených stran. Po ukončení hlasování provádějí manuální sčítání hlasů členové volební komise. Výsledky v dané komisi zadává tajemník volební komise prostřednictvím počítače přes Internet. Celkové výsledky elektronicky zpracovává Český statistický úřad.
Volební právo mají v České republice občané od stáří 18 let. V České republice žilo k 1. 1. 2016 dle České statistického úřadu 10 553 843 obyvatel (ČSÚ 2016). Podle výzkumu sociodemografie návštěvníků internetu v České republice SPIR NetMonitor byla v lednu 2016 velikost české internetové populace 6 921 144 osob (Sdružení pro internetovou reklamu 2016). Porovnáním daných údajů lze konstatovat, že přístup k Internetu mělo v lednu 2016 dle daných výzkumů 65,58 % obyvatel České republiky.
Materiál a metody
Cílem této práce je navrhnout možnou vhodnou podobu elektronického volebního systému v České republice a odhadnout možné dopady jeho zavedení.
Základní hypotézou, kterou chce autor práce ověřit je, že zavedením vhodného elektronického hlasování přes Internet by došlo ke zvýšení volební účasti u voleb v České republice.
Druhou ověřovanou hypotézou je předpoklad, že by zavedení vhodného elektronického hlasování přes Internet mělo vliv na strukturu výsledků voleb v České republice.
Autor se snaží na základě rešerše odborných zdrojů a zkušeností se zahraničními elektronickými volebními systémy navrhnout podobu elektronického volebního systému v České republice. Na základě svých zkušeností následně odhadne možné dopady zavedení elektronického volebního systému.
Pro ověření hypotéz autor využije kvantitativní statistickou analýzu založenou na rozboru dat získaných pomocí internetového dotazníkového šetření. Anketa byla volně dostupná na systému Formulářů firmy Google od 1. prosince 2016 do 1. ledna 2017. Konkrétně se jednalo o URL https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLScShE7OyTHDAY01azatg39Siy0SNT_-XQwq9Ca4vdD54J0QUQ/viewform?c=0&w=1.
V anketě byly použity podmínečné otázky, první otázka s možností ano nebo ne zněla: Účastnil(a) jste se voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2013? V případě kladné odpovědi následovala otázka požadující určení konkrétní volby v daném roce. V opačném případě následovala otázka: Účastnil(a) byste se voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2013, kdyby byla možnost odeslat svůj hlas elektronicky přes Internet („z domova“)? V případě kladné odpovědi následoval výběr možné volby. V případe negativní odpovědi následovala otázka Účastnil(a) byste se voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2013, kdyby volba byla povinná – resp. pokud byste nevolil(a) – hrozila by peněžní sankce v řádech tisíců Kč? V případě kladné odpovědi byl tázaný opět požádán o výběr volby. Druhá část ankety byla již společná pro všechny účastníky průzkumu. Zde byla otázka: Podporujete možnost zavedení elektronického hlasování u voleb v rámci české legislativy? Možnosti odpovědi byly ano nebo ne. Další otázka zněla: V případě, že by byla možnost elektronického hlasování, jakým způsobem byste pravděpodobněji hlasoval(a)? V případě této otázky následovali možnosti papírově u volební komise nebo elektronicky přes Internet. Závěrem byly v šetření identifikační otázky zaměřené na pohlaví, vzdělání a věk respondenta.
Anketu zodpovědělo 68 studentů převážně informatických oborů PEF ČZU v Praze. Zkoumaný vzorek respondentů tak není reprezentativní, opakování ankety s reprezentativním rozložením i počtem respondentů je plánováno pro následný výzkum, který by měl být spojen s vlastními výstupy.
Ze sociodemografického hlediska lze uvést, že 89,7 % respondentů byli muži. 77,9 % respondentů dosáhlo nejvýše bakalářského stupně vzdělání, 19,1 % respondentů dosáhla nejvýše středního vzdělání s maturitou a 2,9 % respondentů dosáhlo nejvýše magisterského vzdělání. Věkové rozpětí respondentů se pohybovalo mezi stářím od 21 do 41 let, věkový medián byl 25 let.
Výsledky
Pokrytí mobilním signálem je k dispozici téměř na celém území České republiky. To znamená také, že téměř celé území České republiky je pokryto možností připojení k Internetu. Proto se nabízí možnost zavedení elektronického hlasování pomocí Internetu jako vhodnou volbou pro Českou republiku. Omezením by zde tak nebyla nedostatečná ICT infastruktura, ale problémem by mohla být technická gramotnost především starších občanů.
Autor této práce jako vhodné řešení, které by mělo snížit finanční i personální náklady na volby, zvýšilo účast u voleb i zrychlilo prezentaci výsledků hlasování, předpokládá v první fázi zavedení elektronického „Remote“ hlasování pomocí Internetu, které by bylo doplněno určitou formou možnosti papírového hlasování, které by bylo podobné současnému stavu.
Pro umožnění elektronického hlasování všem občanům Česka je nutným předpokladem přístup k Internetu a systém, který ověří voličovu identitu a umožní samotné hlasování. V České republice je mnoho možností připojení k Internetu od kabelových sítí až po mobilní sítě. Mobilní sítě navíc pokrývají téměř celé území Česka, proto je dostupnost Internetu právě prostřednictvím mobilních sítí umožněna pro všechny občany ČR. OSN dokonce prosazuje právo na přístup k internetu jako jedno ze základních lidských práv. Přes komerční mobilní operátory nebo vlastní řešení by tak mohla vláda ČR garantovat alespoň pomalé připojení k Internetu všem svým občanům i bez poplatku. Česká republika také provozuje několik systémů v rámci egovernmentu. Zájmové sdružení právnických osob CZ.NIC poskytuje službu na ověřování identit mojeID. Přímo stát prostřednictvím státního podniku Česká pošta provozuje službu Datová schránka (Sbírka zákonů ČR 2008). Datová schránka je online systém primárně definován jako elektronické úložiště dokumentů, který je určen k doručování elektronických dokumentů mezi orgány veřejné moci, fyzickými nebo právnickými osobami. Datová schránka je povinná pro orgány státní moci a právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku. Datovou schránku si mohou zřídit i nepodnikající osoby. Datová schránka se tak autorovi jeví jako optimální systém využitelný právě pro systém elektronického hlasování. Každý, kdo by měl vytvořenu svoji datovou schránku v této službě, by se mohl účastnit elektronického hlasování. Aby systém elektronických voleb efektivně využil veškerý svůj potenciál, měl by mít každý oprávněný volič vytvořenou svoji datovou schránku povinně. Systém by ani nebylo nutné nijak výrazně předělávat, protože veškerá autentizace a bezpečnost je řešena již v tuto chvíli. V současné době je považován každý dokument zaslaný prostřednictvím datové schránky jako autorizovaný oprávněným držitelem dané datové schránky. Není tak ani nutné vytvářet nový systém elektronické občanky nebo řešit složitější možnosti elektronického hlasování v rámci hardwarového ověřování identity, jako je to řešeno například v tuto chvíli v Estonsku.
Autor proto předkládá jako řešení možnosti zavedení elektronické „Remote“ hlasování v Česku využití povinné datové schránky. Hlasování by poté probíhalo přihlášením do datové schránky. V první fázi zavádění elektronického hlasování by byl předpoklad ponechání v omezené míře i možnosti klasického papírového hlasování v menším počtu obvodů. Ve druhé fázi, která by nahradila první fázi zavádění elektronického hlasování po ověření první fáze na několika volbách, by již nebyly k dispozici tradiční volební místnosti s volební komisí. Místo toho by byla garantována možnost volit i méně technicky gramotným voličům za kontrolované pomoci na určitých místech, kterými by mohli být městské úřady nebo CzechPointy.
V první fázi by hlasování probíhalo po vzoru estonského modelu. Elektronické hlasování by probíhalo několik dní před klasickým papírovým hlasováním. Každý volič by mohl zadat i upravit svůj hlas po celou dobu určenou pro elektronické hlasování po přihlášení do své datové schránky. Po fázi elektronického hlasování by začala fáze klasického papírového hlasování, každý volič by v ní mohl hlasovat bez ohledu na to, zda volil elektronicky nebo ne. Pokud by některý volič volil papírově, byl by jeho elektronický hlas anulován. Po skončení termínu určeného pro papírové volby by došlo k sečtení platných elektronických i papírových hlasů. Všem, kteří měli možnost volit elektronicky, by také odcházela zpráva na email propojený s datovou schránkou ohledně toho, zda volily a zda byl jejich hlas započítán. Přihlášením do datové schránky by volič mohl ověřit, zda a koho volil. V případě nějakého podezření na manipulaci třetí osobou by volič mohl hlas do konečného sečtení zrušit, aby nemohlo dojít ke zpochybnění celkového výsledku voleb. Konkrétní výsledky volby jednotlivce by byly v datovém úložišti aplikace uloženy zašifrované, aby nemohl nikdo, kromě samotného voliče a algoritmu pro agregovaný výpočet za jednotlivé okresky i celek, zjistit, jak konkrétní volič hlasoval.
Ve druhé fázi by již nebyla k dispozici možnost klasického papírového hlasování. V této fázi by již všichni oprávnění voliči hlasovali pouze v jednom termínu elektronicky prostřednictvím přihlášení do datových schránek. Osoby, které by neměli možnost využít vlastní technické vybavení nebo připojení k Internetu nebo byly méně technicky gramotní, mohli by pro volbu využít speciální určená místa. Mezi tyto místa by měly patřit především obecní a městské úřady nebo pobočky CzechPoint. Na těchto místech by se měl nacházet veřejně přístupný počítač s připojením na Internet, kde by mohl každý provést volební úkon po přihlášení do své datové schránky. Na místech by měla být přítomna i osoba, která by mohla pomoci daným osobám s návodem na přihlášení. Během zadávání přihlašovacích údajů i samotné volby by však měla být osoba u přístroje sama. Kontrolu by mohlo zajišťovat kamerové monitorování místnosti, které by nesmělo zabírat přímo monitor.
Teoretickou třetí fází, která by mohla nastat pouze v případě, že naprostá většina populace má přístup k Internetu i dostatečnou technickou zdatnost i technické vybavení, by byla možnost pouze elektronického hlasování přes Internet. Dle dané situace mezi voliči by mohla být případně doplněna o některá další místa v omezeném počtu, kde by bylo hlasovací úkon možno provést bez pomoci třetí osoby.
Autorem předpokládaná náročnost konkrétních voleb vůči státu v případě průběhu v popsaných fázích oproti klasickému hlasování (fáze 0) i vůči sobě navzájem zachycuje následující tabulka.
| Náročnost | Fáze 0 | Fáze 1 | Fáze 2 | Fáze 3 |
| Přípravy | 4 | 3 | 2 | 1 |
| Personální | 4 | 3 | 2 | 1 |
| Zpracování | 3 | 2 | 1 | 1 |
| Finanční | 4 | 3 | 2 | 1 |
Ve všech fázích elektronického hlasování by měl mít přístup k vybrané volbě během probíhajících voleb i po nich pouze volič po přihlášení do datové schrány. Volební komise pro sčítání elektronických hlasů by měla mít přístupné již pouze agregované hlasy jednotlivých voličů. Aby byla možná kontrolovatelnost systému, měla by být zachována současná agregace hlasů na malé volební okrsky tak, aby každý volič mohl zkontrolovat, že v jeho okrsku je evidována minimálně jedna volba pro možnost, kterou sám volič zvolil. Teoreticky by mohl být navíc veřejně přístupný jmenný seznam osob evidovaných v daném volebním okrsku, kteří hlas odevzdali nebo naopak neodevzdali. Tím by byla voličům zajištěna možnost kontroly, že jejich hlas není počítán i bez jejich vědomí.
Autor se domnívá, že zavedení navržené podoby elektronického hlasování v České republice by tak mělo splňovat veškeré zákonné předpoklady pro volby.
Pro ověření hypotézy, že elektronické hlasování by mělo i pozitivní vliv na voličskou účast, autor využil veřejnou anketu. Podle výsledků ankety se voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2013 účastnilo 69,1 % tazatelů. Z nezúčastněných 30,9 % uvedlo 66,7% procenta respondentů, že by se voleb zúčastnilo v případě, že by byla možnost elektronické volby prostřednictvím Internetu. Z toho vyplývá, že by se celková volební účast zvýšila o 20,5 %. Lze tak potvrdit hypotézu, že v případě zavedení možnosti elektronických voleb prostřednictvím Internetu by došlo ke zvýšení voličské účasti.
Respondenti také uváděli, které konkrétní politické straně nebo hnutí dávali hlas ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2013. V nabídce byly k dispozici strany, které získaly ve volbách v roce 2013 více než 2,5 %, seřazené od strany s nejvyšším počtem hlasů. Dále byla možnost Jiné. Strukturu složení hlasů pro politické strany, které volili respondenti v roce 2013, zachycuje následující graf.
Obrázek 2: Struktura hlasů respondentů pro politické strany ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2013
Respondenti, kteří se voleb nezúčastnili, ale zvolili možnost, že by se voleb zúčastnili v případě elektronické volby prostřednictvím Internetu, byly také vyzváni k zadání volby, pro kterou politickou stranu nebo hnutí by hlasovali ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2013. Jejich volbu zachycuje následující obrázek.
Obrázek 3: Struktura hlasů respondentů, kteří nevolily a volily by v případě možnosti elektronické volby prostřednictvím Internetu, pro politické strany ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2013
Z grafů je patrné, že struktura výsledků daných voleb není totožná. Z toho lze usuzovat potvrzení hypotézy, že v případě možnosti elektronické volby pomocí Internetu by došlo i ke změně struktury výsledků voleb.
Z dalších výsledků vyplývá, že zavedení možnosti elektronické volby prostřednictvím Internetu podporuje 80,9 % respondentů. Stejné procento respondentů také uvádí, že v případě možnosti elektronické volby přes Internet, by pravděpodobně volili právě tímto způsobem.
Diskuse
Výsledky tohoto výzkumu nasvědčují tomu, že stejně jako v případě zavedení možnosti elektronických voleb v Estonsku (Tsahkna 2013), by i v České republice došlo ke zvýšení voličské účasti. Pokud by došlo k zavedení autorem navrženého modelu elektronických voleb prostřednictvím Internetu i bez nutnosti pořizování dalších hardwarových prostředků, mohlo by dojít i k mnohem výraznějšímu navýšení voličské účasti než tomu bylo v Estonsku, kde je nutné navíc mít i čtečku karet a kartu s elektronickým podpisem (Tsahkna 2013). Výsledky také značí, že by elektronické volby změnily strukturu výsledků voleb i přesto, že pořadí prvních tří stran zůstalo stejné a změnil se pouze jejich procentuální podíl na struktuře výsledků voleb.
Zavedení navržených modelů elektronického hlasování prostřednictvím Internetu by nemuselo být významně finančně nákladné, protože systémy, které řeší většinu požadavků, má stát Česká republika již k dispozici a mohlo by se tak jednat pouze o jejich rozšíření.
Výsledky také značí, že v případě zavedení možnosti elektronických voleb prostřednictvím Internetu by mělo dojít ke snížení finanční i personální náročnosti jednotlivých voleb. Stejně tak by mohlo dojít ke snížení náročnosti na přípravu a zvýšila by se rychlost zpracování výsledků daných voleb.
Závěr
Závěrem lze říci, že podpora rozšiřování e-Governmentu je současným celosvětovým trendem. E-voting již úspěšně funguje různým způsobem v mnoha zemích světa. Autorem navržený možný model elektronických voleb v České republice by mohl přinést mnohá pozitiva i světový unikát v tom, že by se jednalo o systém vyžadující pouze Internet bez jiných hardwarových požadavků na straně voliče. Autor proto doporučuje možnou diskuzi nad navrženým modelem a jeho následné rozpracování.
Zdroje
Zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. In: . Česká republika: Sbírka zákonů ČR, 2008, ročník 2008, číslo 300.
Výzkum sociodemografie návštěvníků internetu v České republice [online]. Sdružení pro internetovou reklamu, 2016 [cit. 2016-12-19]. Dostupné z: http://www.netmonitor.cz/sites/default/files/verejne-vystupy/2016_01_total.pdf
Počet obyvatel v obcích – k 1.1.2016. Český statistický úřad [online]. 2016 [cit. 2016-12-19]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/pocet-obyvatel-v-obcich
Všeobecné, rovné a přímé volební právo tajným hlasováním. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. 2016 [cit. 2016-12-19]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/hp.sqw?k=301
INUWA, Ibrahim a N D OYE. The Impact of E-Voting in Developing Countries: Focus on Nigeria. International Journal of Pure and Applied Sciences and Technology. 2015, 30(2), 43 – 53. ISSN 2229-6107.
ALSAMMAK, Abdelwahab, Alaa ABDELRAHMAN, Tarek ELSHISHTAWY a AbouBakr ELEWA. Challenges of Electronic Voting – A Survey. Advances in Computer Science : an International Journal [online]. ACSIJ Press, 2015, 4(6), 98 – 108 [cit. 2016-12-21]. ISSN 2322-5157. Dostupné z: http://www.acsij.org/acsij/article/view/379/337
Na volby v příštím roce počítá rozpočet s částkou 1,9 miliardy. Euro.cz [online]. ČTK, 2016 [cit. 2016-10-16]. Dostupné z: http://www.euro.cz/politika/na-volby-v-pristim-roce-pocita-rozpocet-s-castkou-1-9-miliardy-1309761
TSAHKNA, Anna-Greta. E-voting: lessons from Estonia. European View [online]. 2013, 12(1), 59-66 [cit. 2016-12-01]. DOI: 10.1007/s12290-013-0261-7. ISSN 17816858. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/s12290-013-0261-7